Babettina hostina

Pořádně vlastně nevím, co si o tom filmu myslet. Na jednu stranu, hlavně vedením herců, mi přišel takový bergmanovský, ale přitom takový dějově zase tolik není. Možná to má něco z "Hodiny vlků", ale spíše je to její protipól. Opravdu nevím. Tohle je film, který bych si možná měl dát ještě jednou. Ten seznam narůstá. (25.01.2016)

Symboliky a impulsů k zamyšlení je v Babettině hostině právě tak hojně jako chodů na její sváteční tabuli. Opravdu jsem si smlsla na apelu náboženským fanatikům. Oddávejte se Bohu dle libosti, ale neodpírejte si slasti života, projasní to vaše puritánské mozečky. Lahodila i úvaha neplýtvat uměleckým talentem. Nezáleží na slávě nebo početnosti obecenstva, ale na přesvědčení a vášni s jimiž nadaný artista tvoří a rozdává svůj dar pro potěšení ostatních, třeba i v nejzapadlejší díře světa, třeba i za cenu celého jmění, třeba i z vděčnosti. Jako vybrané víno provází toto hodování elixír nejvzácnější, láska v rozlišných variacích. Osobně dodávám, že samotný pohled na závěrečnou excelentní žranici roztančil mé žlučníkové kameny jak pekelnický čardáš. (24.04.2012)

Ve chvíli, kdy píšu komentář, ještě nevím, jak hodnotit. Jde o tzv. malý velký film, který nabídne - jak to ostatně pronese i generál u závěrečného proslovu - hodně i málo, a přesto to málo je velké. Nevím, jak jinak to říct. Na jednu stranu jde o vlastně banální křesťanskou historku - v Jutlandu, který spíše než Dánsko připomíná už pobřeží Grónska, žije malá skupina věřících, kteří nemají děti a postupně stárnou. Dvě sestry, dcery bývalého pastora, se o ně starají. Jednoho dne přijmou ženu, která uprchla z Francie, aby si zachránila život. A ta jim, jak z názvu patrno, nakonec vystrojí hostinu. Mezitím se zpívají náboženské písničky a modlí se, ale také hašteří. Vypadá to tedy jako obyčejná náboženská historka. Jenže není. V jejím podtextu totiž je spousta věcí o směřování člověka, o jeho volbách a následcích voleb, a také o darech, které člověk dostal, o umění, které má, a o tom, že těmito dary má lidi činit šťastnějšími. A to skutečně není zas tak malé poselství, když si uvědomím, kolik dobrých filmařů hrne na diváky depresivní kýble se špínou a říká tomu umění. A přitom deprese má člověk v životě dost, a spíše by ocenil to pohlazení, pousmání a rozveselení. Přitom samozřejmě nejde o jediné poselství filmu - když se třeba člověk hlouběji zamyslí nad osudem Babetty a dá si dohromady jednotlivé střípky, pak jej musí skutečně překvapit její pokora. s jakou nakonec našla své místo někde daleko od světské slávy. A protože je zde i pár záběrů moře a přírody a na konci hvězd - mankote, uvědomili jste si někdy, jak málo se radujeme z takových každodenních "drobností" a bereme je jako samozřejmost? (02.03.2019)

Nie, film vôbec nestojí za veľa. Je síce neskonalé dobromyseľný, no umelý, odtrhnutý od života a životnosti, bez ktorej umiera každý film, je plný prepiatych alegórií, dokonca trpí aj na konvenčné herectvo. Forma veľmi zaostáva za obsahom. Ale vďaka za Babettinu hostinu, ktorá prináša zmierenie, rozorvanosť svetskosti a náboženstva sa ruší, každému sa dostane z toho milosrdenstva, ktoré postráda. Aj z toho, čo už má. Zo všetkého. (A najväčším darom pre umelca je darovať sa.) (04.02.2013)

Film je k své předloze uctivý, aniž by mu to uškodilo. Je akorát tak správně pomalý, jako je pomalá četba předlohy. Povídky K. Blixenové jsou často nejednoznačné, paradoxní a mají v sobě notnou dávku ironie. Ta hostina na pamět pastorovu je jistě slavnost agapé, ale Babettinino angažná v této záležitosti ji posouvá ještě jinam. Ta večeře je jako nezasloužená milost pro ty, kteří jí vlastně neumějí ocenit, ale kteří jsou nakonec zasažení jejím působením, neboť pod vlivem dobrého jídla, společnosti a vína (křesťanské drogy) jsou zapomínány dlouholeté křivdy a je obnovena pospolitost. Jen generál ji dokáže ocenit a usmiřuje se se sebou, jeho osobnost je zase spojena. A paradoxně za to mohou děkovat Babettě, která to hlavně dělala pro sebe, aby se ujistila, že po letech vaření slaných ryb je stále umělkyní svého oboru, a která byla (jak sama v povídce říká) chvála Bohu a Panence Marii komunardkou a bojovala proti těm, kteří byli schopni v ní tu umělkyni ocenit. (20.11.2013)